18. ročník  festivalu

První květnový víkend si příznivci folkloru zcela jistě nedokážou představit bez tradiční Tuchlovické pouti. Již několikátým rokem se snažím přispět svou „troškou do mlýna“ formou pomoci při vlastním festivalu jako hosteska pro některý ze souborů. Letos na mě připadl Grunik z Ostravice – jeden z významných hostů festivalu. Jejich příjezd byl nahlášený na sobotní ráno… Ale víte, co? Nebudu předbíhat a vezmu to pěkně od začátku.

O příjemný rozjezd letošního ročníku se postaral dětský pěvecký sbor Rosička ze ZUŠ Stochov a spolu s ním Plzeňský MLS. Oba soubory se představily v tuchlovickém kostele. Děti z Rosičky netřeba nijak dlouze představovat, všichni v okolí Tuchlovic je dobře znají. V kostele pod vedením jejich učitelky Terezy Mlynaříkové předvedly pásmo „Královničky“. MLSáci jsou muzikanti a zpěváci, kteří spolu hrají od roku 2009. Dohromady je spojuje láska k lidové hudbě a osoba Miroslava Šimandla, který je vedoucím celého souboru. Do Tuchlovic s sebou přivezli ukázky muziky ze západních a jižních Čech. 

V Novostrašeckém kulturním centru se mezitím již začalo chystat vše na oficiální zahájení. V předsálí byla nainstalována výstava fotografií nazvaná „Tuchlovická pouť“, kterou již poněkolikáté připravil pan Miroslav Pergler. Před začátkem vždycky pořadatelé trnou, zda soubory, s nimiž se v programu počítá, včas dorazí a nepotkají je cestou nějaké nepříjemnosti. Jeden nikdy neví… Každopádně všichni v pořádku dorazili a pořad „Vítejte u nás“ mohl začít. Návštěvníci měli možnost shlédnout vystoupení domácího Lístečku a Čtyřlístku a také festivalových hostů – Tepličanu z Liptovské Tepličky (Slovensko), Plzeňského MLSu a souboru Zelený věnec z Ečeru (Maďarsko). Překvapením večera byl pan Petr Procházka – český rodák žijící ve Švédsku a velký milovník českého a moravského folkloru. Pobavil nás všechny příjemným povídáním a ukázkami lidových písniček, které sám přeložil do švédštiny. Byla to legrace, ale za sebe musím říci, že v češtině to prostě zní líp! V sobotu ráno už mi začala „práce“. Ráno na štábu jsem se pozdravila se všemi, kteří sice nikde nejsou moc vidět, ale bez nichž by to neklaplo. Potom už začal tradiční fofr.

Dopolední vystoupení na improvizovaném podiu před Českou hospodou, mezitím prostorové a zvukové zkoušky na hlavní odpolední program … a milý Grunik nikde. Chybička se vloudila - zapomněli v hotelu nástroj a museli se pro něj prostě vrátit. Trochu mě polilo horko, když nedorazili, jak měli, ale na krátké vystoupení to stihli… a festival se točil dál. 

Oběd byl zajištěný v tuchlovické škole. Po něm jsem se souborem krátce poseděla a už bylo na čase vypravit se do areálu letního kina, kde od 13.30 hrál Plzeňský MLS a prezentovaly se dětské soubory, které přijely na festival. Zhruba po hodině je pak vystřídali dospěláci a rozjel se hlavní program s názvem „Buďte u nás jako doma“, který volně přešel do své druhé části „Bez práce nejsou koláče“. 

Režisérka programu, paní Zuzana Cílová, připravila pro letošní ročník řadu novinek. Jednou z nich bylo vyhlášení soutěže o nejsympatičtější soubor celého festivalu. Schválně, zkuste si tipnout, kdo toto ocenění získal? Nebudu vás napínat – nejvíce příznivců měl v Tuchlovicích během víkendových dnů domácí Čtyřlístek (jak jinak, že!). Jinou novinkou letošního festivalu bylo například umístění další výstavy fotografií přímo do areálu letního kina s názvem „Ohlédnutí“. Autory byli tuchlovická rodačka Jana Jirásková a Jiří Duchoň z Nového Strašecí. 

Kromě ohlídání včasné přípravy Gruniku za podiem na jejich část vystoupení jsem si krásně užila celý odpolední program. V poslední době si mnohem častěji uvědomuji, kolik času a píle je za každým vystoupením, které je pak během několika minut pryč. A rok od roku víc si vážím lidí, jejichž činnost nebo zájem je určitým „během na dlouhou trať“, právě pro tu jejich výdrž. V dnešní hektické době jsme si tak trochu zvykli na „tady, teď a hned“, naše pozornost se mnohdy velmi brzy ztrácí a odmítáme vše, do čeho je třeba investovat čas… Ano, doba letí kupředu závratnou rychlostí a my se jí mnohdy chtě nechtě musíme přizpůsobit.

Ale to jako by tady neplatilo. Užívala jsem si každý tón. Zkoumala očima pestrost jednotlivých krojů. Obdivovala krokové variace a taneční dovednosti. Bavila se, když tanečníci Brabants Bont (soubor z Nizozemí) zadupali na dřevěném podiu svými dřeváky. Průvodce celým pořadem nebyl ani letos nikdo jiný než všestranný a všehoschopný Filip Cíl a s ním střídavě některá z děvčat z jeho domovského souboru, z Rosénky.  

Po skončení oficiálního programu přišla na řadu večeře, opět v prostorách školní jídelny. Smekám před kuchařkami, které si díky festivalu nemohly odpočinout ani o víkendu. A pochutnala jsem si.

 Oproti předchozím ročníkům se ve večerním programu objevila další novinka – folklorní pětiboj. Jednotlivé disciplíny prověřily zdatnost všech členů dobrovolně se přihlásivších souborů, případně jejich vyslanců. Někteří to brali velmi vážně, jiní se snažili nervozitu vylehčit nějakým vtipem nebo lotrovinou, ale myslím, že se všichni přítomní skvěle bavili. A o to tu přeci šlo. Po skončení soutěže přišla na řadu tradiční „škola tanců“. Soubor, který měl chuť naučit něco ze svého repertoáru ostatní si jednoduše vzal slovo, muzikanti hráli a opět vládla pohoda a dobrá nálada. Společné tancování se protáhlo až dlouho do noci. Někteří odjeli, aby si pořádně odpočinuli na nedělní vystoupení, jiní pokračovali v povídání, zpívání a hraní v amfiteátru i jeho okolí. I svatý Florián byl festivalovému dění nakloněn a nechal si déšť na jindy. 

V neděli pak začal kolotoč tanečních a muzikantských pozvánek nanovo. Některé soubory musely z časových důvodů odjet, vystřídaly je jiné. Během dopoledne přišla na řadu další z letošních novinek – „Folklor-Miss“. Přihlášené dívky se během dopoledne představily v krátkých vstupech, odpoledne v rámci hlavního programu je čekal další výstup. Zatímco před Českou hospodou zpívali a tančili dospěláci, v letním kině soutěžily pro změnu dětské soubory. Malí tanečníci si vyzkoušeli obdobu sobotního večerního pětiboje dospělých. 

Po obědě se opět všichni přemístili nahoru do amfiteátru, kde začal nedělní slavnostní program sestavený z vystoupení dětí a poté i jednotlivých tanečních vstupů souborů dospělých. 

 Filip, který opět provázel celým pořadem, během odpoledne pozval na podium jednotlivé kandidátky na miss. Nejednalo se ovšem o žádnou promenádu v plavkách a podobné známé disciplíny, ani děvčata nemusela chtít spasit svět…Naopak. Měly předvést svůj vtip, postřeh a samozřejmě tradiční kroj. Při rozhovoru s nimi zkoumal, co všechno o něm vědí. Vskutku bylo těžké vybrat tu pravou, ale diváci měli jasno. Vítězkou historicky prvního ročníku „Folklor-Miss“ se stala Evička Děkanová, stále usměvavá a hlavně velice šikovná houslistka muziky Čtyřlístku. 

 Ale jak známo, všechno musí jednou skončit. Závěrečná slavnostní fanfára ukončila v pozdním odpoledni i ten letošní 18. ročník Středočeského folklorního festivalu – Tuchlovická pouť 2011. Nikdo ale nesmutnil, protože se všichni už těší na příští rok. Vědí totiž, že „V Tuchlovicích na pouti, tam se nikdo nermoutí“ a přijedou rádi zase. 

A já už jsem teď zvědavá, o jaký soubor se budu starat na Tuchlovické pouti 2012. 

Pavlína Tondrová